Výstavba obrovského chemického kombinátu, který zcela změnil tvář města.

Pro Kralupy mělo rozhodnutí vybudovat ve městě  jeden z největších chemických závodů naší republiky – národní podnik Kaučuk, zcela mimořádný význam. A nejen pro Kralupy, ale i pro široké okolí. Stavba byla zahájena koncem léta 1958 na kralupském sportovním letišti. Výroba v novém chemickém podniku byla zahájena v roce 1963. V roce 1975 byl n. p. Kaučuk rozšířen o rafinerii ropy a stávající výrobní zařízení byla rozšiřována a modernizována. Vybudování takového průmyslového gigantu si pochopitelně vynutilo i zásadní zásahy do tváře města.

V druhé části Kralup, v Lobečku, nedaleko od nového závodu, rychle pokračovala stavba nového sídliště s více než 1 000 byty, bylo vybudováno i nové koupaliště, Společenský dům s kinem a víceúčelovým sálem, budova bývalého ONV byla adaptována na nemocnici.

Zároveň s výstavbou závodu bylo nutné rozhodnout, kam bude ukládán popílek z velké spalovny. Jako nejvhodnější úložiště bylo vybráno velké nelahozevské údolí Ovčín, ležící přímo naproti přes Vltavu. Na obec Nelahozeves to mělo krajně negativní dopad. Popílek byl hnán z Kaučuku vodním potrubím přes Vltavu a ukládán za vysokou hráz, která údolí přehradila. Uložený popílek postupem času kontaminoval spodní vodu a zničil studně v širokém okolí. Kaučuk musel proto v celé obci vybudovat vodovod.

Údolí bylo odjakživa doménou nelahozevských dětí, které si tam chodily hrát. Byl tam i velký ovčín, hájovna  a rozlehlé sady. Vše zmizelo pod vysokou vrstvou naplaveného popílku.  Inu, byla to nutná daň industrializaci oblasti.