i60.cz

Největší povodně v moderních dějinách Česka

Podrobnosti události

  • Srpen 2002
  • ČR
  • Jan Raška

Vytrvalé srážky naplnily zejména jihočeské řeky, které následně zaplavovaly obce a města. V týdnu od 12. do 18. srpna tak část Čech postihla pětisetletá až tisíciletá povodeň. Nejvíce byla postižena Vltava se svým povodím, později dolní tok Labe a okrajově také toky v povodí Ohře a povodí Dyje.

Komentáře

Cituji Jendu Zelenku * Kdyby nebyly na nábřeží v Praze postavené bariéry a tunely, vedoucí do řeky zaslepeny, voda by byla až na Václaváku * Na chodníku na proti Národnímu divadlu byly postaveny zábrany asi 130 cm vysoké. Lidé ve vycházkovém oblečení dávali přes zábrany ruce do vody. To tenkrát prasknout tak půlka Pražáků jede po Vltavě na výlet do Německa. Mám z té doby spoustu fotek a zážitků, ale je to na knihu a pracuji na tom.
Ano, byl jsem u toho. Ten smrad si pamatuji do dnes. Ale, žaluji tuto-tehdejší vládu za nezodpovědné jednání a nechuť předejít těmto událostem. Také žaluji velení Vltavské kaskády, že včasným upouštěním nedokázali zmírnit následky. Komunisti to dokázali, ale Špidla jako předseda vlády ne, fuj. Tady se bavíte o následcích, ale na příčiny se zapomnělo. Tak úkol pro středoškoláka. Plocha jižních Čech má xx. Srážky za x dní činí xx. To sečíst, připočíst průtok koryta Vltavy, plus tři dny než dojde povodňová vlna a VČAS udělat potřebná opatření. V roce 1956? jedna z ještě nedodělaných přehrad na Vltavě podobnou povodeň dokázala zadržet.
Ráda bych ještě připomněla, že první dny po povodni jsem se do Karlína dostávala z Pražského povstání na Hlavní nádraží a odtud celou cestu pěšky na Invalidovnu. Šla jsem doslova mrtvým městem. Pak začal jezdit autobus přes Vltavskou a Libeňský most na Palmovku a odtud jsme chodili zpátky pěšky. Další trasa pak vedla od Masarykova nádraží zadem za Florencí Pernerovou ulicí. To trvalo dost dlouho. I po letech vzpomínám, že byli Pražané velmi ukáznění a během náhradní dopravy jsem nezažila žádné incidenty.
V té době jsem pracovala ve Vojenském ústředním archivu v budově barokní Invalidovny v Karlíně. Byly zde uloženy vojenské spisy počínaje rakousko-uherskou armádou až po současnost. Nikdo netušil, jak velká voda přijde. Spisy v přízemí byly narychlo přemísťovány do vyšších míst na regálech v přízemí. Pak však záplava zalila celé přízemí. Vždyť ve dvoře objektu bylo naměřeno 3, 40 m vody.Následovaly dny plné dřiny ve špíně a nebezpečí z nákazy. V prostřeedí bez vody a elektřiny. Mokré spisy se nepřetržitě odvážely do mrazíren v Kladně a touto metodou byly částečně zachráněny. Nejsmutnější bylo, že nás sdělovací prostředky a tím i veřejnost odsuzovaly, že jsme spisy nedokázali zachránit. Jenže kdo to nezažil, nemohl tušit, jaká byla skutečnost.
Většina z nás toto zažila. Kdyby nebyly na nábřeží v Praze postavené bariéry a tunely, vedoucí do řeky zaslepeny, voda by byla až na Václaváku a škody by byly nenávratné. Když jsem potom jezdil za obchodem kolem Berounky, která při povodních stoupla o osm metrů, jako pozůstatek povodně byly vidět vysoko v korunách stromů ještě zbytky ošacení a plastové obaly. Úvodní foto je z Písku, který byl povodněmi těžce zasažen, zejména městská část Portyč a sídliště za ním. Hodně byl poškozen i starý most a sochy na něm. Oprava a rekonstrukce mostu si vyžádala značné úsilí i vysoké náklady.
Povodeň v roce 2002 v Praze 7 patří k nejvíce traumatizujícím zážitkům mého života. Kvůli matce, která odmítla evakuaci.
My to na severní Moravě zažili v r. 1997 a moc jsme Čechám drželi palečky, ať ta divoká voda nadělá co nejméně škod
Osobně jsem tuhle hrůzu prožila. Nikomu bych to skutečně nepřála.

Komentovat mohou pouze přihlášení uživatelé. Přihlášení